Dospívání bylo těžké a osamělé; její srdce naplnila prázdnota, když čekala, až se její máma zase vrátí. Její maminka na ni ani na jejího bratra Johna neměla čas, ale raději pracovala na výletních lodích a cestovala po světě. Nezdálo se, že by na tom záleželo, čas přicházel a odcházel a její máma byla opět za dveřmi a unášela otevřené moře směrem k nějakému cíli a dále od ní. To ji nechalo žít se svou Nan a Johnem. Brzy ji však John opustil a odešel do armády. Nechávám ji s Nan a stále rostoucí prázdnotou v jejím srdci. Když se její matka vrátila, udělala si čas na zábavu a na kluky víc než na cokoli jiného. Bylo to, jako by tato věc zvaná láska byla určena všem kromě ní. Jako by láska byla nedostatkovým zbožím a nikdo ji neměl co dát ani čas ji dát. Určitě byla dost hodná na to, aby ji někdo miloval? Ale i její táta měl někde novou rodinu…
Dny se změnily v roky a nakonec našla věc jménem láska od amerického letce. Vzali se a opustili Británii. Odcestovali do Spojených států, kde jeho rodina žila, a zanechali za sebou její minulost a všechna stará zranění, která by s ní mohla být pohřbena. John se po armádě vrátil do Anglie a vytvořil si vlastní rodinu. Měla tři dívky a nakonec jeden špatný rozvod. Ta věc zvaná láska očividně nevydržela příliš dlouho a ona měla svou mámu ráda, hledala ji na všech nesprávných místech, aniž by si uvědomila, že je tam celou dobu. Její maminka ji mimochodem následovala z Anglie přímo do srdce Texasu. V průběhu let to bylo jen těch pět, až na jeden čas od času špatný vztah s přítelem. Ona, máma a tři malé holčičky, kromě případů, kdy si je táta vzal na víkendy. Naučila se fotografovat, stalo se to její vášní a byla v tom dobrá.
Jak roky plynuly, sledovala, jak její dívky rostou v dospělé a mají vlastní děti. Dokonce spolu chodila přes jejich teenagerské roky a znovu se zamilovala, ale i když to trvalo roky, nevydrželo to. Občas mluvila s Johnem z Anglie a dokonce několikrát navštívil svou rodinu. Byly to pro ni vzácné chvíle a velmi drahé jejímu srdci. John byl tím, co zbylo z bolestných a hořkosladkých vzpomínek na její dětství. Bolest tam stále byla, nikdy neodejde. Občas přemýšlela o své Nan, která byla nyní pryč, a o tátovi někde v Anglii. S pouhými útržky vzpomínek, kterými se probírala, si nějak dokázala vzpomenout, že někde měla kromě Johna ještě další sourozence. Pak jednoho dne promluvila se svým otcem z Anglie a dozvěděla se, že má tři sestry a další dva bratry. Bylo to hořkosladké a otec, kterého sotva znala, věděl, že ji miluje. Tato věc zvaná láska by mohla bolet a cítit se dobře zároveň, kdyby chtěla.
Jak přicházely a odcházely další roky, tato věc zvaná láska byla zuřivá a mohla kousnout, pokud to dovolíte. Dozvěděla se však, že nenávist není řešením a láska, kterou hledala po celém světě, byla právě tam se svými dcerami a vnoučaty. Přesto se zdálo, že svět ještě potemněl a jak roky plynuly, sledovala, jak její vnoučata rostou v dospělé. Jak čas plynul, byla svědkem bitev, které její dcery sváděly, dokonce i bitev, které si někdy sváděly samy, protože věděla, že se o této věci zvané láska musí samy naučit. Slzy plakala bolestí, kterou na sebe způsobovala její vnoučata a zejména jeden vnuk, kterému nemohla pomoci. Tenhle vnuk se světem jaksi potemněl a ochladl, přesto ho milovala a její srdce se pro něj zlomilo. Kdyby musela, zemřela by za něj, zemřela by za celou svou rodinu, kdyby je to zachránilo. Ano, věděla, co tato věc zvaná láska je, protože hořela v jejím srdci hlouběji než nejhlubší oceán. Nebyla to vzácná věc, kterou jste dali, mohli jste ji sdílet s kýmkoli a nikdy nedošla. Tuto věc zvanou láska byste mohli sdílet se světem a nikdy by vám nedošla.
Věnuji to své mámě Hazel, která byla zavražděna v březnu 2017. Konečně promluvila se svým otcem, než zemřel. Bohužel se nikdy nedozvěděla, že jí ve své závěti zanechal dědictví. Moje sestry a já jsme právě zjistily, že táta, kterého milovala, si nechá její fotku u své židle. Její bratr John zemřel před několika lety na autoimunitní onemocnění, které mé mámě zlomilo srdce. Poslední člověk, kterého v životě milovala, i když se rozešli, spáchala sebevraždu a její deníky vyprávějí o jejím zlomeném srdci kvůli bratrovi, tátovi, vlastní mámě a jemu. Moje máma hluboce milovala a hluboce prohrávala, ale nikdy kvůli tomu nepřestala milovat a milovala hlouběji. Byla tak milovnicí zvířat, že jsme si mysleli, že jich má někdy až příliš, ale řekla: „Když jí lidé ubližovali, zvířata byla jediná věc, která ne.
Milujeme tě mami a učíme se od tebe, o čem tato věc zvaná láska je. Ježíš je konečná láska a zná naši bolest, ví, čím každý z nás prochází.
2Nosiči ovoce